František Langer » František Langer » Vzpomínka na Jaroslava Haška

Vzpomínka
na Jaroslava Haška



Většina z bohémské družiny narukovala – Langer čekal dál ve vinohradských lokálech na odjezd na frontu, zatímco Haš ek narukoval do Českých Budějovic a do Prahy docházely podivné zprávy o jeho smrti – tu jej zastřelili za vzpouru ještě v Budějovicích, tu zase zahynul hrdinskou smrtí na haličské frontě.
Pogrom na křesťany v Jeruzalémě napsal Langer společně s Haškem a Machem. Později text doplnil i brněnský básník Jiří Mahen. Autoři hru nastudovali v kabaretu U bratří Makabejských, tak překřtili jednu z jejich tradičních vinohradských štací – hostinec Kravín.

Potkali se poprvé ve vinohradské kavárně Demínka někdy v roce 1905. Hašek byl starší o pět let, už zkušený autor a zanícený anarchista, Langer, student gymnázia, začínající autor a anarchista učeň. Jejich pravidelné pražské štace se jmenovaly: Unionka, Tůmova kavárna v Lazarské ulici, Montmartre, U Brejšků, U Medvídků a samozřejmě všechny lokály pana hostinského Zvěřiny, které se stěhovaly z Vinohrad na Smíchov, do Košíř a zpět do Sokolské ulice na Vinohradech. A právě v Kravíně pana Zvěřiny se Langer v roce 1911 přidal ke Straně mírného pokroku v mezích zákona, jejímž hlavním kandidátem pro doplňovací volby poslance do zemského sněmu Království českého byl právě Jaroslav Hašek.

„Protože se Zvěřina o politiku nestaral a jídelna měla jen prostřední rozměry, byl při volbách pominut všemi politickými stranami. Jistě závistivě vyhlížel oknem, jak přímo přes ulici proudí každý večer žízniví voliči ke konkurenci do schůze,“

vzpomínal Langer na jednu z mála politických etap svého života. Ve volebních časech se tak mezi vinohradskými štamgasty zrodil nápad, který hostinskému Zvěřinovi zajistil po několik večerů plný sál.

„Vinohradské Haškovy kandidátní řeči byly nejrozměrnějším a nejvíc jednotným humoristickým dílem, jaké jsem poznal před Švejkem. Tu pranýřoval státem podporované zlořády, jako byl dvacetihaléř domovníkům za otvírání domu v noci nebo vstupné do veřejných záchodků,“

popsal Langer volební agitace. Spolu také sepsali hru Pogrom na křesťany v Jeruzalémě a oba si v ní také zahráli – Hašek starou Blažkovou a Langer básníka Vyskočila, který je do Blažkové zamilován. Hra se po každém uvedení přepsala a hrála podle nových partů. Vinohradská parta by hru úspěšně reprízovala dál, kdyby sarajevským atentátem na následníka trůnu nevypukla v Evropě 1. světová válka. Většina z bohémské družiny narukovala – Langer čekal dál ve vinohradských lokálech na odjezd na frontu, zatímco Hašek narukoval do Českých Budějovic a do Prahy docházely podivné zprávy o jeho smrti – tu jej zastřelili za vzpouru ještě v Budějovicích, tu zase zahynul hrdinskou smrtí na haličské frontě. František Langer se s ním zase shledal až v roce 1916, kdy byl na ruské frontě zajat a cestoval do Kyjeva, aby se přidal k protirakouské České družině – legionářům. O rok později se jejich cesty opět protnuly na Ukrajině ve vsi Berezino. Hašek se ubytoval u Langera v ordinaci a celý týden spolu prohovořili noci. A pak spolu oslavili Nový rok 1918 v Haškově oblíbené kavárně Praha v Kyjevě. Do Prahy se vrátili oba až v roce 1920 a setkali se, kde jinde, než v Demínce. Přestože se zdálo, že nic nebrání, aby se dala stará vinohradská parta zase dohromady, Langer se s Haškem před jeho smrtí v lednu 1923 potkal už jen jednou – na schůzce Strany mírného pokroku ve vinárně v Karlově ulici.

„Po půlnoci jsme se rozcházeli. Někteří doprovázeli Haška dál, já jsem šel spát. Však ho ještě kolikrát uvidím Ale neuviděl. Bylo to naše poslední setkání,“

vzpomíná František Langer.