Válečný
život

Okupace Československa 15. 3. 1939 zastihla plukovníka Františka Langera ve funkci velitele posádkové nemocnice na Hradčanech. Likvidoval dokumenty a odvážel zásoby do bezpečí. V dalších dnech musel předat nemocnici německému velení. Na co v té době František Langer myslel, není známo, ve svých vzpomínkách se vrací až ke svému útěku za hranice.

Langer se stal předsedou československého PEN clubu, dokonce mu uprchlíci v Londýně zahráli Obrácení Ferdyše Pištory a soubor československých vojáků nastudoval Jízdní hlídku, jejíž premiéry se zúčastnil i prezident Beneš.

„Dne 6. července jsem přešel hranice u Moravské Ostravy. Nebyl to doslova přechod, ale přejezd přes hranice v brzdařově budce. Dokonce to nebyl ani přejezd, ale přeskok, protože jsme hned za hranicemi museli z jedoucího vlaku vyskočit.“

Přes Krakov a polský přístav Gdyně se na norském škuneru Castleholm dopravil až k francouzským břehům, na lodi mu společnost dělali českoslovenští letci, mezi nimi František Fajtl. Usadil se v Paříži, kde žil z příspěvků československé ambasády až do okamžiku, kdy Německo napadlo Francii. Byla ustavena československá armáda v zahraničí a Langer se stal šéfem jejího zdravotnictva. V přístavu Sète po francouzské kapitulaci organizoval odjezd československých vojáků do Anglie, aby nepadli do rukou Němců. František Langer plul na lodi Mohamed Ali el Kebir, na které údajně dříve trávil líbánky egyptský král Farúk. Pár týdnů po doplutí do Anglie loď potopila německá ponorka U38 u irských břehů. V Anglii se kromě oficiální funkce šéfa zdravotnictva československé armády v zahraničí podílí na vydávání časopisu Čechoslovák a Obzory, přispívá do vysílání BBC. Ve volných chvílích dopisuje svou povídku Děti a dýka a Řeč nad kolébkou, kterou přivítal narození syna svého přítele a pozdějšího diplomata Izraele Viktora Fischla (Avigdora Dagana). Langer se stal předsedou československého PEN clubu, dokonce mu uprchlíci v Londýně zahráli Obrácení Ferdyše Pištory a soubor československých vojáků nastudoval Jízdní hlídku, jejíž premiéry se zúčastnil i prezident Beneš. Sám Langer ale nejvíce vzpomíná na londýnské setkání s hercem Petrem Ustinovem.

„Z Oxfordu za mnou přišel mladý muž s vyrážejícím plnovousíkem. Že prý se dozvěděl, že jsem v Londýně a že by se rád se mnou seznámil, protože jako svou absolventskou práci nastudoval mou Periferii. Hezky jsme si popovídali.“

Ke konci války se společně s československou brigádou vydal do Dunkerque a odtud až do Prahy, kam dorazil v červnu 1945. V den německé kapitulace vzdal hold právě nastolenému míru ve svém provolání:

„Mír! Jeho jméno se zatím stalo tak vzácným, že je vyslovujeme pokorně. Že cítíme za ním požehnání, zázrak a milost. Dnes, v jeho mladých hodinách, je šeptáme zbožně jako věřící, jako modlitbu.“

Plavba čsl. brigády z Francie do Anglie
v roce 1940, Langer zcela vpravo

Bývalý zaoceánský parník Mohamed Ali el Kebir

Odjezd Langera a československých
vojáků z Francie

Návštěva prezidenta Beneše v kanadské nemocnici v Anglii v roce 1941