Poprvé
na scéně

Autor za drama získal Náprstkovu cenu a za peněžní odměnu k ní odjel na rok do Itálie, Slovinska a plavil se i na jachtě z Terstu do Alexandrie.

Nuž slzy porodím a budu matkou pláčů, jež budu vylévat na hrobě Václavově do smrti litujíc knížete nejlepšího.“ Tak končí Langerovo první velké drama Svatý Václav, s kterým pronikl na prkna Národního divadla. Hra měla premiéru 22. listopadu 1912 v režii Jaroslava Kvapila, s kterým se potom Langer potkal ve vinohradském divadle. Hlavní role ztvárnili Eduard Vojan a Leopolda Dostalová. Autor za drama získal Náprstkovu cenu a za peněžní odměnu k ní odjel na rok do Itálie, Slovinska a plavil se i na jachtě z Terstu do Alexandrie.

„V roce 1912 hrálo Národní divadlo mou prvotinu Svatého Václava. Seděl jsem tehdy v polotmě, která předcházela vytažení opony, rozechvělý a zkroušený, a když šla opona vzhůru a odkryla jeviště, zatajil se mi dech,“
vzpomínal Langer na první setkání s Leopoldou Dostalovou, která tehdy hrála Drahomířinu otrokyni. A s Vojanem se setkal krátce po návratu z Ruska v roce 1920, jen několik dní před Vojanovou smrtí. Vyptával se Langera na ruskou frontu, na detaily ze života československých pluků, a dokonce si potěžkal ruskou šavli, s kterou několikrát zamával. To bylo poslední setkání mezi autorem a představitelem prvního hrdiny. Langer ale nevstoupil do literatury Svatým Václavem. Už na gymnáziu se pokoušel koketovat s múzou.

„Psal jsem leccos už v nižších třídách gymnázia. Psal jsem básničky a prózu. A také už jakési divadelní hry. V kvartě a v kvintě (Langer v kvintě propadl) mi už něco vyšlo ve všelijakých studentských revuích, které se dočkaly i dvou nebo tří prvních čísel, než zašly. První vážná a honorovaná publikace byla povídka Kovářka a já v Národním Obzoru.“

Kovářka a já, která se stejně jako další raná tvorba – Únos Eveliny Mayerové – zabývá otázkou viny a trestu, později vyšla v souboru Snílci a vrahové v roce 1921. Problém viny, trestu, spravedlnosti jsou témata všech jeho her. Zejména otázka spravedlivého zvážení viny mu vždy ležela na srdci. Významnějším dílem byla sbírka povídek Zlatá Venuše, kterou vydal Langer v roce 1910. Všiml si jí i F.X.Šalda a v jedné z prvních kritik na adresu Františka Langera napsal: „Přihlašuje se tu o slovo nejen rozhodný talent, opravdu rozený básník, ale hodně již vědomé kultury umělecké.“

František Langer v bytě ve Slezské ulici v roce 1922.
Autorem fotografie je Karel Čapek

Premiéra inscenace hry v Národním divadle v Praze dne 22.11.1912 (at. fotografie Karel Bachman):
Leopolda Dostalová jako služebná dívka, Karel Želenský jako I. vladyka, Jaroslav Hart jako II. vladyka