Periferie

František Langer promítl do své nejznámější divadelní hry všechno, k čemu měl léta blízký vztah. Rozhraní rodných Vinohrad a Vršovic, postavy, které ho v mládí obklopovaly, i dávná vražda, kde k odhalení pachatele přispěl Langerův profesor z medicíny Vladimír Slavík. Inspiraci čerpal Langer nejenom v dětství, ale pravidelnými procházkami po Vinohradech v době, kdy Periferii tvořil. Obrysy jeho hry vznikaly především v místech, kde stála Maršnerova továrna Orionka, kam chodil Langer pravidelně v létě číst, a jak sám říkal hledat spravedlnost. Divadelní kritika po premiéře připomínala především Dostojevského román Zločin a trest, autor sám zase přiznával, že velký vliv na jeho tvorbu mělo čtení Sigmunda Freuda.

„Jeho práce mne tehdy upozornily na jev zvaný podvědomí. A já začal naň myslit, ovšem zcela nevědecky, románově, prostě jako motiv pro román nebo hru.“

Premiéra hry v Městském divadle na Vinohradech v roce 1925.
Scénu navrhl Josef Čapek

Nastudování Periferie v Deutsche
Theater v Berlíně z roku 1977

Premiéra Perfierie se uskutečnila v únoru 1925, režie se zhostil Jaroslav Kvapil a výpravu navrhl Josef Čapek. Ještě v témže roce hru nastudoval i vídeňský Josefstädter Theater. Právě díky Periferii se z Langera stal světově uznávaný dramatik, kromě Čapka byl jediný, jehož hry se hrály i mimo hranice Československa. V Městském divadle na Vinohradech ztvárnil hlavní roli Franciho Zdeněk Štěpánek, který po letech vzpomínal, jak jej studium role vyčerpalo:

„Role Franciho mi učarovala. Od prvního přečtení jsem cítil, že si patříme. Studium bylo sice zábavné, ale úmorné. Chtěl jsem na vlastní oči vidět ty zlodějíčky, kapsáře, pasáky holek, ty frajery, okouzlující slečny, chudé milence. Chodil jsem do Libně a do Holešovic, samozřejmě i do Košíř, Podolí a k žižkovské kapslovně, prostě přímo mezi ně.“

Štěpánek se svěřil, že se od této skupiny lidí učil tancovat, frajerské vystupování a hlavně melodii jejich hlasu.

„Mé studium bylo však velmi drahé pro mou kapsu a nemálo mne vyčerpávalo. Na zkoušky jsem chodil unavený, ale s nezapomenutelnými dojmy.“

A Štěpánka dokonce známý rakouský režisér Max Reinhardt obsadil i do svého vídeňského nastudování Periferie. V Praze se Periferie hrála na vinohradských prknech celkem 67krát, po Vídni ji nastudovali v Bělehradě, v Hamburku, v Anglii, v Nizozemsku, Norsku, Švédsku, Dánsku, Estonsku, Maďarsku, Itálii, Rumunsku, ve Švýcarsku, ve Francii, v Polsku a ve Spojených státech. V Německu se hrála v 36 divadlech. Naposledy měla Periferii premiéru v pražském Švandově divadle, v hlavní roli s Viktorem Lemrem, v režii Daniela Hrbka v prosinci 2006.

V Praze se Periferie hrála na vinohradských prknech celkem 67krát, po Vídni ji nastudovali v Bělehradě, v Hamburku, v Anglii, v Nizozemsku, Norsku, Švédsku, Dánsku, Estonsku, Maďarsku, Itálii, Izraeli, Rumunsku, ve Švýcarsku, ve Francii, v Polsku a ve Spojených státech. V Německu se hrála v 36 divadlech.
Karikatura Františka Langera
od Adolfa Hoffmeistera
Divadelní program z nastudování
Periferie v Izraeli