MUDr.
Langer
V prvních červnových dnech roku 1915 dostal Langerův batalion rozkaz přejít nedalekou řeku a zaujmout nové pozice. Vojáci se dostali pod těžkou dělostřeleckou palbu. Ve svých válečných denících na tuto dobu vzpomíná takto:
Polní nemocnice po bojích u Kazaně v roce 1918
„Obvázali jsme přímo na frontovém poli na dvacet zraněných, pak jsme se museli plazit z bojiště po břiše. Nedaleko mimo dosah šrapnelů jsme vytvořili provizorní nemocnici. Za nějakou půl hodinu se dvůr naplnil raněnými a nemocnými.
Medik Langer v roce 1910, krátce před odjezdem do Bělehradu na první válečnou zkušenost
Fotografie, kterou poslal rodičům z fronty, nazval moje společnost z polní nemocnice
Někteří byli zraněni těžce, dvěma proletěla kule líci a vyletěla
na druhé straně krku, jiní měli prostřelená kolena. Naříkali, křičeli
všemi možnými jazyky. Dvaadvacet jsme jich obvázali, dalších 60 zajatců
jsme ošetřili, kromě toho jsem tam měl ještě 40 marodů, z nichž většina trpěla
sluneční úžeh. Pozdě v noci jsem padl hladem a únavou k zemi, když jsem se vzpamatoval, čekala mě další várka zraněných.“
Langer nedlouho před frontovou zkušeností vyšel jako absolvent Karlovy univerzity, diplom mu 21. prosince 1914 podepsal rektor univerzity Kamil Henner, otec spisovatelky Marie Pujmanové. Vedoucím jeho ročníku byl profesor Vladimír Slavík, významný ortoped a přednosta ortopedického oddělení chirurgické kliniky. S ním a s profesorem Jedličkou působil Langer rok v bělehradské záložní nemocnici v době balkánských válek. Sám Langer vděčí za dostudování Josefu Thomayerovi, přednímu českému internistovi, který též publikoval v literárních časopisech pod pseudonymem R.E. Jamot.
„Po maturitě jsem studoval medicínu. Ovšem s patřičným zdržením. Věnovaným literatuře a životu. Ale zejména Thomayer a Hlávka mě přidrželi k práci,“
vzpomínal po letech Langer. Po návratu legionářů do vlasti byl jako šéflékař přidělen k několika vojenským jednotkám, ale jeho láska k literatuře a divadlu ho stále více táhla z armády, až z ní nakonec dobrovolně odešel a začal se aktivně věnovat psaní. V době, kdy kombinoval psaní a vojenskou kariéru, musel uznat, že mu armáda jeho vedlejší činnost tolerovala.
„Vojenská správa byla na mne hodná, neb mě ponechávala v úřadě v Praze, kde se mi dobře psalo.“
Do činné vojenské služby se vrátil po emigraci z okupovaného Československa v roce 1939, ve Francii byl jmenován šéfem zdravotnictva československé zahraniční armády a tuto pozici vykonával i později v Londýně po celou dobu války. Je paradoxní, že v celé Langerově divadelní tvorbě se lékaři vyskytují sporadicky, pouze v dramatu Andělé mezi námi postava doktora Miseho je nositelem i dnes velmi aktuálního tématu, eutanázie.
Fotografie, kterou poslal rodičům z fronty, nazval moje společnost z polní nemocnice
