Langer
v legiích

„Spisovatel František Langer v ruském zajetí. Do Prahy došla zpráva, že za posledních bojů byl zajat a do Kyjeva dopraven český spisovatel a dramatik František Langer,“ napsalo Právo lidu dne 27.července 1916. A Langer píše rodičům přes frontu, že si o něj nemusejí dělat starost, že byl přidělen do zajatecké nemocnice, kde má 40 postelí, dost práce a pacienty všech národností, dokonce i Turky. V tu dobu se začala v Rusku formovat protirakouská Česká družina, ale Langer byl k ní zpočátku skeptický:

V Irkutsku v roce 1919 měli legionáři čas i na sokolské cvičení

V roce 1915 se ocitli všichni tři bratři Langerovi ve vojenských uniformách. Františkovi se podařilo dostat bratra Jiřího ze zdravotních důvodů zpět do civilu. S bratrem Josefem se nechali vyfotit v jednom z pražských ateliérů, a pak mu František sepsal seznam věcí, které bude Josef potřebovat na frontě.
Generál Kutlvašer rozdává v Irkutsku roku 1919 první československé válečné kříže, Langer poslední v řadě
Vojenský cestovní průkaz pro cestu do Japonska

„Já například jsem nepokládal za velký pokrok vyměnit rakousko-uherskou monarchii za ruské samoděržaví.“

Po únorové revoluci v roce 1917 ale změnil názor a přihlásil se do československého vojska. Byl povolán jako šéflékař 1. československého pluku ruských legií. Jeho první úkol byl verbovat vojáky v zajateckých táborech. Druhého července 1917 se krčí v zákopech spolu s dalšími vojáky, s kterými se chystal na protiútok.

„První rota, další, zas nová, prapor za praporem, pluk za plukem. Říkal někdo, že nic živého neprojde tímto peklem? To se asi diví ti tam na druhé straně. Přeletěli peklo jako ptáci propast, přehoupli se přes německé zákopy jako chlapci a zase se spojují ve vlny a hloučky a zase dál a vpřed,“

napsal Langer ve svých vzpomínkách na bitvu u Zborova. Kromě lékařské práce, bojů, kterých se účastnil, psal do legionářských časopisů. Při putování Ruskem mu vychází v Irkutsku próza Za cizí město a v Charbinu Pět povídek z vojny. Píše se rok 1920, v Evropě je už skoro dva roky mír, ale čeští legionáři teprve ve Vladivostoku nasedají na lodě, aby zamířili přes Japonsko, Čínu a Indii do Prahy. Na československou půdu vkročili poprvé v železniční stanici Dvořiště a Langer ještě několik let poté cítil ten silný okamžik v každém z československých vojáků:

„Byl to nyní sen. Všichni vystoupili z vagonů. Vše kolem se jim zdálo líbezné a milé. Líbali se a objímali, slzy jako hráchy jim tekly po tvářích a nakonec zazpívali Kde domov můj, píseň, kterou zpívali u vytržení po velkých vítězstvích i ve smutku nad hroby svých bratří. Jsme doma. Jsme doma…“

Válečný prožitek se samozřejmě odrazil i v Langerově tvorbě. Již na území Ruska publikoval řadu povídek, pod souhrnným názvem Železný vlk pak poprvé vyšly v roce 1923. Na prózu navazují dramata Ráno a Langerovo nejznámější legionářské dílo Jízdní hlídka, kterou poprvé uvedlo Městské divadlo na Královských Vinohradech v roce 1935 za přítomnosti prezidenta T.G.Masaryka.