Jan
a Věra

František Langer se svoji první ženou Marií na fotografii z roku 1921
Ze stejného období je i fotografie
Marie a dcery Věry
František s již dospělou dcerou
Věrou na procházce v Praze
roku 1938
Dopis Františka Langera
svému synovi Janovi do vězení
v roce 1953

„Buď stále klidný, myslím na Tebe pořád a účinně se o Tebe starám. Ty ze své strany můžeš prospět svému osudu jen svou vnitřní a vnější ukázněností,“

napsal František Langer svému synovi Janovi v červnu 1951. V té době si Jan odpykával první rok z dvacetiletého trestu, ke kterému byl v roce 1950 odsouzen státním soudem za protistátní spiknutí. Spolu s dalšími studenty připravoval ilegální tiskoviny proti komunistickému režimu.

„Ale jistě to cítíš přes všechny překážky, jako já cítím Tvé myšlenky a pořád jsem s Tebou.“

Syn Jan byl uvězněn v roce 1949, František Langer se dokonce obrátil na prezidenta Klementa Gottwalda. Poukazoval na špatný zdravotní stav svého syna. Jan se v té době léčil s otevřeným žaludečním vředem a vyrovnával se s tyfem, kterým se nakazil jako ošetřovatel dětí na dětských táborech.

„Rozsudkem nad svým synem, do kterého jsem vkládal všechnu svou lásku, byl jsem postižen jako katastrofou. Jsem od té doby zlomen fyzicky i duševně. Všechny choroby pokročilého věku se u mne dostavily již nyní, jako by se měl můj život zkrátit o deset let,“

napsal v květnu 1951 František Langer. Tedy pár týdnů předtím, než komunistická policie zatkla i Langerovu dceru Věru. Její obvinění bylo ještě absurdnější než činy Jana Langera. Věra, která byla o osm let starší než Jan, byla členkou divadelního souboru v Teplicích. V červnu 1951 divadlo navštívil tehdejší předseda vlády a pozdější prezident Antonín Zápotocký. Spolu s členy vedení KSČ přijeli na představení Rodina. Státní bezpečnost údajně našla v cukru, kterým si měl Zápotocký osladit kávu, jed. Věra Langerová-Tónová byla spolu s dalšími kolegy v divadle obviněna a více než rok strávila v komunistickém vězení. Jan byl podmínečně propuštěn v roce 1954.

Obě Langerovy děti měly blízko k divadlu. Věra se stala herečkou, Jan před svým zatčením navštěvoval dramatické oddělení konzervatoře. Věra se narodila krátce po návratu Františka Langera z Ruska v roce 1921. S manželkou Marií Mojsejevovou se oženil ještě v roce 1918 v Miassech v Orenburské gubernii, tedy v místě, odkud se českoslovenští legionáři vydali na dlouhou cestu domů. Jedenáct let po svatbě s Marií se narodil také syn Jan. V roce 1939 obě dvě děti prostřednictvím kvakerské organizace odjely z Československa do Anglie. Žily na anglickém venkově a František se s nimi setkal až po dvou letech v Londýně.

Krátce po válce Jan onemocněl žaludečním vředem a úbytkem krve, což Františka Langera velmi znepokojovalo, především v době, kdy byl Jan ve vězení. Po zkušenostech s komunistickým režimem Jan Langer i se svou ženou a dcerou Martinou v roce 1968 emigroval do Anglie, kde v roce 1982 zemřel. První manželka Marie zemřela o dva roky později, dcera Věra v roce 1997 – obě jsou pochovány spolu s rodiči Františka Langera – Maxem a Růženou – a bratrem Josefem. Vnučce Martině bylo pět let, když František Langer zemřel. Po letech na dědečka vzpomínala slovy:

„Měřítkem velikosti jeho povahy a jeho vlídnosti, která z něj vyzařovala, je skutečnost, že v mém životě jeho vliv stále působí.“

Se synem Janem a psem Bobem na zahradě rodinné vily v Podolí