František
Langer 1888-1965

František Langer, spisovatel a dramatik, se narodil 3.3. 1888 na Královských Vinohradech. Většinu svého prvorepublikového života spojil právě s Vinohrady a se zdejším divadlem, i když první divadelní hru mu zahráli v divadle Národním. Hra Svatý Václav měla premiéru v roce 1912 v hlavní roli s Eduardem Vojanem. Po studiích na pražské medicíně přerušila literární činnost 1. světová válka, Langer odchází na východní frontu. Velmi záhy se přidal k československým legiím v Rusku, kde se stal v roce 1917 šéflékařem 1. pluku. Po návratu do Prahy zůstal v armádě, ale zároveň dál publikoval. Sám to okomentoval slovy:

„Moji nadřízení měli ohled na mou literární činnost a dosazovali mne na místa administrativní a organizační, takže jsem se mohl literatuře sdostatek věnovat.“

A věnoval se jí „sdostatek“. Ve Švandově divadle se hrála jeho raná hra Noc, v roce 1923 si zde také odbyla premiéru hra Velbloud uchem jehly. Od roku 1925 je ale život dramatika Františka Langera spojen s Městským divadlem na Královských Vinohradech. Postupně zde uvedli Periferii, Obrácení Ferdyše Pištory, Grandhotel Nevada, Manželství s r.o., Andělé mezi námi, Jízdní hlídku a Dvaasedmdesátku. V roce 1935 se stal Langer šéfdramaturgem divadla, ale v říjnu 1938, po Mnichovu, musel odejít jako nežádoucí osoba. Langer poslal rodinu do Anglie, sám emigroval přes Polsko do Francie, kde se připojil k formování československé armády. Langer strávil válku v Londýně jako šéf vojenského zdravotnictva československé armády v zahraničí a zároveň jako předseda československého PEN clubu.

Během války většina jeho příbuzenstva skončila v plynových komorách nacistických vyhlazovacích táborů, bratr Josef spáchal sebevraždu, bratr Jiří, ve světě velmi známý židovský spisovatel, smrtelně onemocněl, když z okupovaného Československa prchal do Palestiny.

Po návratu z Anglie Langer získal byt na pražském Smíchově a pustil se opět do tvorby. Již FRANTIŠEK LANGER 1888-1965 před válkou připravil hru Pocta Shakespearovi, která se po válce hrála pod názvem Jiskra v popelu, vyšla také povídka Děti a dýka na téma heydrichiády. Období bylo ale složité, jeho syn Jan i dcera Věra jsou zatčeni Státní bezpečností, Langerovi není dovoleno publikovat a jeho hry se hrály s malými výjimkami jen na západ od československých hranic. Poslední hru Bronzová rapsodie napsal Langer v roce 1962 a vyšla dosud jen knižně. Spisovatel zemřel 2.8.1965, posmrtně ještě vyšly Malířské povídky. Od té doby až do roku 1989 svádí jeho manželka Anna Ludmila boj o to, aby se na Františka Langera nezapomnělo. Po listopadové revoluci se Langerova díla vrací na prkna českých divadel, prezident Václav Havel uděluje Langerovi Řád T.G. Masaryka in memoriam, vzniká Nadační fond Františka Langera, který si klade za cíl uvést spisovatelovo jméno zpět do školních učebnic a do všeobecného povědomí. Spolu se Společností Františka a Jiřího Langerových připravil Nadační fond tuto výstavu, která představuje Langera nejen jako literáta, ale také legionáře, lékaře a vlastence. Před 55 lety napsal významný vinohradský herec Zdeněk Štěpánek přání k Langerovým sedmdesátinám:

„Milý, přemilý Františku. Ani nevíš, jak bychom byli šťastni, kdyby ses zase objevil v divadle a já se Tě zeptal – co tu děláš Františku? A Ty bys řekl: Ale – něco jsem Vám přines, Zděnečku. Nezlob se, že Tě tak neomaleně a přímo vyzývám, víš, stýská se mi po Tobě. Tak přijď, Františku, určitě přijď.“

A tak se František Langer vrátil do svých Vinohrad, aby návštěvníkům divadla připomněl, jak moc byl on a zdejší scéna propojeni. Hezký výlet do života Františka Langera!