Ferdyš

Sám autor přiznal, že komedie Obrácení Ferdyše Pištory vznikla proto, aby Franciho z Periferie doplnil ještě o postavu bezstarostnou, furiantskou. Proto vznikl Ferdyš, říká Langer a hned přidal příklad. „V naší ulici ulítl kanár. To bývala vždy senzace v poklidném vinohradském životě a lovu na něj se zúčastnila celá ulice. Kanárek se zasekl v nejvyšším patře činžovního domu v okapu a nemůže letět dál. Celá ulice přemýšlí, jak mu pomoci. Někdo chce přivolat hasiče, jiný jen tak stojí a kouká. Jen Franci si vyžádá klíče od půdy a vyleze na střechu. Vykloní se na okraj vikýře a na kanárka dosáhne. Celá ulice mu provolává slávu, budižkničemu je najednou hrdina. Jenže Franci místo aby přinesl kanárka dolů a vysloužil si odměnu pěti zlatníků, frajersky otevře dlaň a dává kanárkovi svobodu. Tedy takový byl můj Franci a takhle jsem se pokusil ho ukázat ve Ferdyšovi.“

Premiéra inscenace hry v Bukurešti v roce 1936

Langer se opět ponořil do prostředí pražské periferie, kterou tehdy Vinohrady byly, a k autentičnosti přidal ještě důraz na jazykové komičnosti jednotlivých postav. Ostatně k jazyku vinohradského prostředí měl odjakživa blízký vztah. Dvě ulice od jeho bydliště se nacházel vinohradský trh na Tylově náměstí s nevyčerpatelným vinohradským slovníkem a frazeologií. Poslouchal mlékařky, závozníky, kočí, dámy v kožíšku, které znaly nejrůznější odrhovačky.

Langer se opět ponořil do prostředí pražské periferie, kterou tehdy Vinohrady byly, a k autentičnosti přidal ještě důraz na jazykové komičnosti jednotlivých postav

„Stačilo však jen se zmínit otci, že jsem mluvil s Franckem, s Ferdyšem nebo s Pajdou, a otec obnovil zákazy stýkat se s všelijakými povaleči a nekalými lidmi,“

napsal Langer do své vzpomínkové knihy Byli a bylo.
Obrácení Ferdyše Pištory uvedlo Městské divadlo na Vinohradech v únoru 1929 v režii Jana Bora. Scénu opět připravil Josef Čapek a v hlavní roli se objevil Zdeněk Štěpánek, starého Pištoru si zahrál František Smolík. A autor si obsazení Štěpánka nemohl vynachválit.

„A tehdejší Ferdyš – Štěpánek! Zahrál mi v něm nádherně bezstarostného vrabčáka z pražského dvorku a kavalírského Dona Quijota z Vršovic nebo Nuslí. Měl jsem stovky Ferdyšů po světě, ale žádný nebyl mému srdci tolik blízký jako Štěpánkův.“

I Ferdyš se dočkal filmového zpracování. V roce 1931 jej režíroval Josef Kodíček a scénář k němu napsal Karel Poláček. Ferdyše hrál – kdo jiný – než Zdeněk Štěpánek, jeho otce vynikající Jindřich Plachta. Dokonce i v době, kdy byl Langer postaven mimo oficiální autory byl Ferdyš zfilmován. V roce 1970 se režie ujal Vladimír Čech a v hlavní roli se představil další z rodiny Štěpánků – Martin. V roce 2000 nastudoval Ferdyše soubor Divadla na Fidlovačce, text přebásnil Pavel Šrut a v hlavní roli se objevil Petr Rychlý.