Langerův
velbloud
Desítky sošek velbloudů nejrůznějších velikostí připomínaly Langerovu hru Velbloud uchem jehly ještě 30 let po autorově smrti. V jeho smíchovském bytě pečlivě uchovávala vzpomínku na jedno z jeho nejúspěšnějších dramat manželka Anna. Velbloud provázel Františka Langera od okamžiku, kdy jej v dubnu 1923 poprvé předvedli herci Švandova divadla na Smíchově. Každý, kdo chtěl spisovatele obdarovat, věnoval mu malý dárek v podobě zvířecí sošky – tu kýčovitě oblečené do červeného postroje, tu syrově prosté, vyřezávané ze dřeva. A přitom Langer o Velbloudovi rád říkal, že to je taková malá veselohříčka. Hříčka na tradiční citát z bible, že spíše projde velbloud uchem jehly, než by si bohatý vzal chudou.
Hra samotná slavila úspěch nejenom na prknech smíchovského divadla, reprízovala se více než dvěstěkrát, ale později i na zahraničních scénách. Hrála se ve Vídni, v Berlíně, v Litvě, v Norsku, ale také ve Spojených státech či v Argentině. Ani tak úspěšná hra ale neměla na růžích ustláno. Langer ji zanesl do svého vinohradského divadla, ale i tam jej čekalo odmítnutí.
Malba Františka Langera, zátiší s velbloudem a dýmkou
„Netvářili se na mou hru příliš přívětivě. Prý je v ní mnoho nemanželských dětí a problém je brán na lehkou váhu. Ale ani první milovník nebyl spokojen – co je to za hlavní roli, která obnáší asi dvě stě slov.“
Langer raději hru z Vinohrad odnesl, aby ji nemusel přepracovávat, zato na Smíchově ji přijali s otevřenou náručí a v režii Jana Bora se stala divadelní událostí, o které referoval tehdejší tisk. „Celá Praha putuje do Švandova divadla a sám první občan republiky T.G. Masaryk se jde na Langerovu hru podívat. Autor vzal hru zpět z Vinohrad, kde teď bolestně litují, že to dopustili.“ Tak Velbloud prošel vítězně uchem jehly.
Hra se dočkala hned dvojího filmového zpracování, první němou verzi připravil režisér Karel Lamač v roce 1926, druhou uvedl na plátna v roce 1937 Otakar Vávra s Hugem Haasem v hlavní roli. V hlavní ženské roli Peštové se objevila nezapomenutelná Antonie Nedošínská, která tuto roli ztvárnila již v prvním divadelním provedení ve Švandově divadle. Langer při přepisu svého díla na celuloidový pás trpěl a postěžoval si:
„Přál bych vám vidět původní scénář. Autor libreta se chtěl chovati k mému korábu pouště pietně. Vypadalo to tak, že si režisér klidně mohl ofotografovat výborné provedení ve Švandově divadlu a mezi fotografiemi scén pouštět promítacím strojem celé stránky z knih. To mělo být podkladem filmu!“
A Langer své vzpomínky doplňuje povzdechem:
„Nezbývalo než pomoci.“
Premiéra hry v norském Oslu roku 1932
Premiéra inscenace hry v Bürgtheater ve Vídni v říjnu 1945
Premiéra Velblouda v Theater in der Josefstadt ve Vídni v roce 1973
Rudolf Kadlec v roli Alíka, Emma Švandová v roli Zuzky při premiéře hry ve Švandově divadle dne 15.4.1923
