Bratři
Čapkové

Langer sám sebe považoval za bohéma, jehož psaní je neuspořádané a nesourodé. Poznámky si psal tužkou po všem, co měl po ruce. Na dopisní obálky, noviny, na rub pozvánek. A z nich to potom složitě luštil. Velký vliv na něj mělo přátelství s Karlem Čapkem, který se naopak vyznačoval pečlivostí, své texty zaznamenával na řádně připravené čtvrtky: „Potěžkej, Franci,“ podával Langerovi úhledný balíček čerstvě popsaných papírů. Langer si tohoto projevu úcty považoval, sám změnil přístup ke psaní a pořídil se podobné papíry, jaké měl Čapek. Přesto se ale kritice slavnějšího spisovatele nevyhnul.

„Franci, píšeš o tom nebo o onom, běháš od jednoho ke druhému. Proč se nepřidržíš hned od začátku nějaké linky, podobných obsahů, aby se to za nějaký čas nastřádalo v jednotnou knihu!.“

Langer přiznal, že i díky tomuto kázání vznikly Filatelistické povídky nebo Pražské legendy. Poznali se, kde jinde než v Unionce. Karel i Josef chodili ve stejně šitých šatech, se stejnými buřinkami a vázankami. A podle Langera obstáli v intelektuální debatě s tehdejší uměleckou špičkou národa na výbornou. Ke skupině umělců se přidávali i na tradiční nedělní výlety do Hodkoviček nebo do Zátiší na tancovačku. Vzhledem k tomu, že místo tančení se většinou debatovalo, zavedl Karel Čapek pravidelná páteční setkání, k čemuž nejprve propůjčil byt v Říční ulici a posléze svou vilu na Vinohradech.

„Pátky se staly jeho pravidelným zvykem a vrcholnou přátelskou povinností. Však pro jeho hosty také byly vyvrcholením týdne. A budou po celý život vzpomínat na družný styk,“

napsal Langer ve vzpomínkách na Karla Čapka. Poté, co se Čapek nastěhoval na Vinohrady, leckdy se pro něj Langer stavil a spolu šli pak do redakce Lidových novin. Navzájem si sdělovali své náměty, pocity, diskutovali o textech. Pro náhodného pozorovatele musely být tyto vycházky dvou mladých mužů poněkud směšné. Oba spisovatelé totiž neslyšeli na levé ucho, takže se navzájem obíhali, aby ten, co mluvil, byl nasměrován na pravé ucho toho druhého. Langer byl také častým účastníkem Čapkových koníčků. Tu stál modelem Čapkovi-fotografovi, jindy zase s Čapkem-kynologem neúspěšně venčil psa Mindu, kterého si Čapek pořídil v psím útulku. Doprovázel jej na cestě po Holandsku, po které vznikly Obrázky z Holandska. A v době Mnichova s ním prožíval hluboký zármutek z konce těžkého osudu národa. Také k Josefu Čapkovi pojilo Langera přátelství. Langer psal hry, Josef Čapek k nim maloval kulisy. Přestože Langer si Karla Čapka jako autora nesmírně vážil, společníka válečné doby mu dělala kniha Kulhavý poutník Josefa Čapka.

„Kniha mě provázela, když jsem překračoval polské hranice v roce 1939, v době francouzského ústupu, v Londýně, když nebe pršelo bombami – pořád jsem si v ní čítal. Nad touto knihou jsem stále vzpomínal na jejího autora, při jejím čtení jsem s ním kulhal po domácí silnici a poslouchal, o čem mi povídá starý dobrý kamarád.“

František Langer na výletě v pražském okolí s přáteli z kavárny Union (zprava: J. Čapek, K. Čapek, J. Gočár, V. Hofman, F. Langer, V. V. Štech, prof. Matějíček), kolem roku 1909

Vzhledem k tomu, že místo tančení se většinou debatovalo, zavedl Karel Čapek pravidelná páteční setkání, k čemuž nejprve propůjčil byt v Říční ulici a posléze svou vilu na Vinohradech.
Josef Čapek na zahrádce, vyfotografoval
jej František Langer
Karel Čapek píše v roce 1924
Františku Langerovi
Josef Čapek děkuje v roce 1939 Langerovi za jeho vzpomínku na nedávno zesnulého Karla